Ze světa:
Pokud jste další, koho neuvěřitelně vytáčí nová úvodní stránka blog.cz, můžete se zkust zapsat do protestu nebo zúčastnit stávky. Všechno potřebné najdete na protestujeme.blog.cz

Září 2012

1. kapitola

24. září 2012 v 18:00 | Hifi |  Nekonečno se značí ležatou osmičkou
No jo, no jo, už jsem tu, děcka. S první kapitolou Edge, resp. Osmičky (musím se naučit říkat té povídce jejím jménem...), protože, no, jednoduše jsem ji slíbla už na dnešek ^^
...Sakra, nějak sem se zasekala. No nic.
Užijte si to, protože nemám šajna, kdy se objevím s další. Nepočítejte s tím moc brzo, ehm.

...Mimochodem, mohla bych dostat komenty a/nebo hvězdičky? *pohled alá ztracené kotě*


Sakra, nenapadá mě jinej nadpis než: "KAŠTANYYY!"

22. září 2012 v 22:13 | Hifi |  From me to me
Kdo měl vědět, že když jsou ve vlaku zásuvky, nebude tam wifi?!

Listování: Neviditelný - C. D. Payne (a pár keců krapet mimo)

13. září 2012 v 21:57 | Hifi |  Nezařaditelný
Ha! Hif je zase tu! Máte radost? Já vím, že asi ani moc ne. Aby ne. Počasí z pohledu většiny úmorné, začátek školního roku, určitě hora úkolů a tak dále a tak dále. A víte co? Já se mám skvěle. Sice jsem naštvaná, protože jsem zase prospala celé odpoledne (ano, teprve teď jsem vstala... tedy, teď, nevím, jak dlouo ten článek budu psát, tak pro upřesnění, je půl deváté, um) ale už jsem schopná i něco dělat, hlavně si uvařit čaj (úplně strašně moc důležitá schopnost. Umíte uvařit čaj? Fajn, klidně se za vás vdám.) i když mi zrovna došel. No, ale o tom mluvit nechci.
Dnes jsme místo čtvrté, páté a šesté hodiny ve škole šli na projekt Listování, který založil Lukáš Hejlík (sám velmi často v tomto hraje) - abych vysvětlila, o co jde: Vezmete knihu, dva až tři lidi, naprosto úžasné herce, židli, stoleček, hudební aparaturu a pár dalších věcí, co má každý doma a listujete knihou a co vidíte, to zahrajete. Samotná oficiální definice je 'cyklus scénických čtení', což je, myslím, dost výstižné. Nejedná se přímo o zdramatizovaná díla, je to mnohem lepší a herci si vystačí skutečně s málem, aby udělali mnoho. Byla jsem na tom po čtvrté (sláva našemu gymplu a Tanvaldu) a naprosto to miluju. Nedá se to moc popsat nebo vysvětlit, musí se to vidět.
Abych se dostala k věci: Dnes byla na řadě kniha Neviditelný od amerického spisovatele C. D. Payna. A autor knihy přijel také.


Múzy nejsou z plastu

12. září 2012 v 21:16 | Hifi
Nom. Jak vám jistě došlo, je mi trochu líp, což bych teď teda nerada zakřikla, a skutečně jsem to vyfotila a upravila a tak. Kresba je podepsána přímo, ale i tak jako... nekopírovat, chápeme se, ne?
Článek je součástí projektu Mňoukly&Vymňoukly Čaje s Múzou, o kterém se můžete dočíst ZDE. Narazila jsem na něj asi před třemi dny, jede od prvního září, a protože mám od července svou múzu nakreslenou a vůbec jsem chystala něco podobného, proč toho nevyužít a s projektem nespojit? Myslím, že je to fakt fajn, takže budu ráda, když se taky zůčastníte a/nebo aspoň kouknete na další čajová sezení, jejich útržky jsou s odkazy zveřejněny u Mňoukly na blogu.


Diagnóza

11. září 2012 v 19:32 | Hifi |  Informace.
ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁGRH!!!
No dobře, uznávám, že tohle asi není nejlepší způsob, jak načít článek, zvlášť, když píšu po takové době.
Ale... ale... když já...
Já nevím. Nevím, co mi vadí a co chci a co se děje a co mám dělat. Teda, vím, co bych dělat měla. Ale to mi zrovna moc nepomáhá, naopak.
Z nějakého mně neznámého důvodu propadám... no, ne depresím, tak zle na tom ještě nejsem, ale podivným záchvatům vzteku a bezmoci a ty se střídají se světlejma chvilkama, kdy je všechno strašně fajn a mě to ubíjí. Navíc se mi zase každodenně stává to, co se mi dělo v červnu, někteří vědí (možná se to dělo i o prázdninách, ale to vážně nebylo v mých silách si toho všimnout) a tím jest myšlen ten fakt, že denně musím spát aspoň 12 hodin, jinak nejsem schopná ani chodit, a i tak mi jakákoli činnost, včetně tohoto psaní článku, kdy jenom lehce hýbu prsty a zápěstími, sem tam lokty, působí... no, problémy. Nejstřízlivější by teď asi bylo prohodit něco o tzv. přespanosti, a fakt nevím, proč píšu jak padesátiletý profesor s patnácti titulama, co mu krapet stouply do hlavy, případně naše bývalá fyzikářka, která tu češtinu ale do toho ještě stihla šíleně prznit, což je fakt mnou možná až příliš velmi známý o klasických víkendech (v těchto dnech jsem o víkendech v podstatě totálně nepoužitelná), ale teď... Spím-li 6 hodin, je to málo, spím-li 10, je to málo, spím-li 15, je to málo, já už vážně nevím, co mám dělat. Kofein v kafi nepomáhá, kofein v čaji nepomáhá, ibalgin, paralen, coldrex proti chřipce a šíleně ledová sprcha po ránu taktéž nepomáhají, dnešní pohyb při tělocviku taktéž ne.
Já prostě nevím, co mám za problém, a to je asi ten problém největší.
Nemyslím si, že bych si jen namlouvala, že se něco děje, ale pokud se něco děje, jak to mám řešit, když nemám tušení, o co se jedná, a pokud si to vymýšlím, jak to sakra zjistím?!
Hah, potřebuju psychologa.
A nebo pár facek. Hlásí se někdo dobrovolně? (A ano, zkoušela jsem se i sama párkrát denně profackovat nebo zarýt nehty do kůže na dlaních, ale ani to mi nijak nepomohlo.)
Nemám zájem absolutně o nic, nejsem schopna ani sledovat seriály či anime a co hůř, ačkoliv mě to ubíjí, takže je to celkem paradox, nejsem schopná poslouchat Losty, protože jejich texty vždycky vyvolají ty největší záchvaty vzteku, kdy kopu do skříně a házím talířema a choulím se do klubíčka a pak trhám papíry.
K činnosti mě nedokáže přimět ani fakt, že jsem někomu něco slíbila, což už je fakt docela katastrofální a já prostě nevím, co mám dělat a...
Zoufalství, vážně.
Tak, to by byla tak nějak diagnóza mýho zjebanýho stavu. Nějaké návrhy na léčbu, soudruzi? (Lobotomie a elektrošoky.)

Mám pro vás napsanej jeden článek, který je součástí projektu (Vy)Mňoukly, z chvíle, kdy mi bylo trochu líp, asi tak, jako teď, prostě stav, kdy jsem schopná kromě tupého zírání na klip Oasis - Wonderwall, dokonce otevřít tuhle stránku a trochu psát, i když ne zrovna smysluplně. Dám ho asi zítra, i když to je spíš zIanovské přání, než slib nebo oznam. Chybí mi do něj fotka. Baterky jsou nabity, kresba k vyfocení tu leží vedle mě, kabel nalezen. Nevím, proč to nevyfotím. Ráda bych odpověděla.
Možná jen jdu s davem.

O drátech, gumičkách a matce

3. září 2012 v 16:16 | Hifi |  From me to me
Ty vole.
Kliknu na blog, chci napsat článek, kouknu na téma týdne a přečtu to jako "Jsem šíleně ospalý/á!"
To asi o něčem svědčí, ne?
K začátku roku snad jen to, že miluju naši třídu a že už mi chyběla a že nechci spojenou ájinu a Hermanovou na fyziku a spojený výtvarky a nechci IKTčka a asi nebudu moct chodit na keramiku a nevím, kdy přidám další kapitolu Edge a on na mě pořád tak koukal, což mě pěkně znervózňovalo, protože jsem si docela jistá, že přes prázdniny jsem se vážně uklidnila, a M. má obarvenou celou hlavu na červenofialovočerněněconěconěco a vůbec, všichni mají nějak obarvené hlavy, to je nefér, já budu mít až za dva týdny, a pořád jsem se musela smát, a někdo k nám propadnul, a sedím s Janette, ať Baldová klidně skočí z okna. (Tye Hifino, přestaň psát kilometrové věty.)
Nom, chtěla jsem vlastně jen napsat něco o rovnátkách o.o'
Fotky sice mám, ale myslím, že by je většina z vás považovala za... hm, nechutné, takže je vynecháme, jo?


Report ze srazu s Maiko

2. září 2012 v 18:34 | Hifi |  Fotky
Ano, může se to zdát nemožné, ale před týdnem jsem se OPRAVDU setkala s MAIKO a ano, konečně jdu napsat report! ^^
Takže... nejsem si už jistá, kdy jsme se domluvily, někdy ke konci července, asi? Každopádně, padlo datum 26. s tím, že když Mai ještě nebude doma z tábora, přesune se to na 1. září, což se mi úplně nelíbilo kvůli tomu, že mi měli dávat rovnátka - teď už vím, že by to bylo v pohodě, ale tak... strach oprávněný, ne? ^^
Místo? Zoo Dvůr Králové nad Labem, páč je to tak na půlce cesty mezi náma.
A hej, všichni čtyři rodiče byli pro!