Ze světa:
Pokud jste další, koho neuvěřitelně vytáčí nová úvodní stránka blog.cz, můžete se zkust zapsat do protestu nebo zúčastnit stávky. Všechno potřebné najdete na protestujeme.blog.cz

1. kapitola

1. června 2012 v 22:47 | Kasumi
Ehm. Mám trošičku problém. Tahle kapitola je tu pro vás ke Dni Dětí, děcka, protože jsem tak strašně hodná a mám vás ráda. Ale, no... jaksi je půl jedenácté. No, ale nevadí. Tak tedy, tato kapitola je věnována
všem těm, co jsou ještě dětmi a jsou na to pyšní,
(A obzvláště pak Janette. Já vím, že na to máš.)
doufám, že jste si užila první červnový den :3 Počasí sice nic moc, ale tak, třeba já se od dvanácti do šesti večer jen válela v posteli a ujídala ze zásob jahod, hihi ^^'
Jinak, už pracuju na názvu povídky, nebojte. Mám pár návrhů, jen to ještě musím zformulovat tak, aby to jako název dobře znělo.
Příjemné počteníčko ~^.^~





Mhouřila oči a špulila rtíky jako malé dítě, když jej budí, což bylo dosti trefné přirovnání, protože to vlastně byla pravda. Chodidla vklouzla do zvoucího oblaku lahodné zmeti paprsků, jemných a něžných, hustého tak, až připomínal mlhu.
"Mmh... mmm..." proniklo do místnosti neohraničené ničím, stěnami, stropem či snad podlahou, ne. Zvuk, vycházející z její útlé šíje, tiše rozechvíval přítomný vzduch v ukolébavkové melodii.
"Chyťte ji!"
"Buď ticho, vždyť zníš, jako by byla zločinec.
"Padá, pokud ses neuráčila si všimnout. Sotva se drží na nohou."
"Tahle hvězda padá celý život."
Překvapeně se otočili. Lehce shrbená, malá, o berličce postavička, s šedým drdolem na hlavě propíchnutý dvěma pletacími jehlicemi, bez chůze a přece pohybující nohama sunula se k nim, oči zavřené, vševidoucí.
"Stále, klopýtá a padá, propadá se hlouběji a hloub a nic jí nemůže pomoci. I přes to se po vás ale žádá, abyste ji chytali a podpírali. Je to důležité. Je to důležité jako sám čas. Skoro."
Zaraženě mlčeli, než se dva dříve chlapci odhodlali ji tedy chytnout. Ta, jež zcela určitě byla dívkou, zmateně zatřásla hlavou, až se culík na její hlavě zahoupal stejně, jako její myšlenky bloudili sem a tam její myslí. Nějak ji nazvala. Řekla jí 'tahle hvězda'. Ne, to není možné. Nikdo ji nijak nenazývá, ani nikdo z nich ne. Ne! A už vůbec jí nikdo neříká hvězdo, proč by taky, když není hvězda? Nějaké přirovnání? Ale proč jen, proč jí dala nějaké jméno, proč ji vůbec nějak nazvala?
"P-promiňte...," pípla nesměle. "Co jste myslela tím životem?" zeptala se hlasem třesoucím se, zoufalém nad tím, že něco nedává smysl. Jako by něco - cokoli - někde - kdekoli - smysl dávalo. To jen lidé...
"Cožpak život nezní lépe než existence? Nehledej za vším moudrost, slova sama o sobě jsou hloupá a moudrých je málo, aby je dali do pořádku, má milá. V tomhle mi můžeš věřit, mluvím celý ten - život."
Přikývla, i když si nebyla zrovna jistá, jestli rozumí. Otočila se tedy alespoň k ní a těm dvěma, kteří se snažili, aby skutečně neupadla. Aby neupadla.
"Aarone? Pojďme ji posadit tady do toho oblaku, vypadá příjemně," řekla tiše a jemně se natáhla , aby ji pohladila po vlasech. Pak zase ruku rychle stáhla a schovala za záda, jako by provedla něco, co se nesmí, a snad i trochu zčervenala. "Hm, já... j-já..."
"Jo, myslím, že čaj si dá."
Tentokrát to byla Kate, kdo našpulil rty. Otočila se k nim zády a udělala dva kroky od nich. Zhluboka se nadechla, pomalu zvedla ruku a něco zamumlala.
"Bože, co to zkoušíš, abrakadabra?"
Uraženě vystrčila bradu vpřed a koutkem oka se zadívala na ně a potom sklouzla pohledem na stařenku, pozorující, jak ji ti dva pokládají na to, co nebyla zem. Zdála se spokojená. Jak by ne? Všichni byli rádi, že se vrátila, takže určitě i ona. Jaký jiný důvod by taky byl, aby sem chodila?
V její ruce se začal tvarovat roztomilý bílý hrneček zdobený jahodami. Pozvedla i druhou ruku a palcem promnula bříška zbylých prstů. Spokojeně jí cukly koutky úst, když se z nich spustil omamně vonící mátový čaj.

___________________________________
Bžam, ta stará ženská je mi tak strašně nesympatická, a to to má být hodná, moudrá stařenka :D Musí si to u mě nějak vyžehlit, abych ji měla ráda, jinak mi zas ztroskotá příběh :D Však já něco vymyslím. No nic.
Za prvé chci vědět, jak se vám povídka líbí, jestli se neztrácíte a celkově váš názor a jestli mám vůbec pokračovat. Budu šťastná za každý komentář, ale pokud vám to dělá takový problém, tak prosím alespoň hvězdičky ^^
Mimochodem, budu narcistická a zeptám se: byla vyhlášena soutěž o nejlepší blog roku. Mám to zkusit, přihlásit se a risknout, že můj blog bude zesměšněn už jen tím, že se pokusil vyrovnat tomu zástupu lepších (ale ukázat, že není (snad) ani jeden z těch horších)? o.O
A nakonec, někdo proti, že vám dávám otázky, abyste věděla, co psát do komentářů? o.o ^^
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Reni Reni | Web | 2. června 2012 v 21:49 | Reagovat

Upřímně, trochu se ztrácím, ale možná to bylo i tím, že jsem se moc dobře nedokázala soustředit.
A se soutěží...zkusit to můžeš, cena je lákavá :D

2 Kasumi Kasumi | 2. června 2012 v 21:59 | Reagovat

[1]: Om, to je špatné xO :D Zkusím to zlepšit ^^' Ono je to těžké, když nikdo nemá jméno a tamtu nesmím nijak jmenovat a ještě ta stařena... :D
Ani ne :D Ten X-box, nebo co to je, bych stejně asi prodala, myš taktéž, knížky mě taky nezaujaly, ale ty bych si nechala :D

3 Maiko Hatake Maiko Hatake | Web | 6. června 2012 v 19:07 | Reagovat

Mně se to líbí. *.*

A soutěž...TY VÍŠ!! >>><<<

4 Kasumi Kasumi | Web | 6. června 2012 v 22:06 | Reagovat

[3]: Ďak ^^
Viem >:D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama