Ze světa:
Pokud jste další, koho neuvěřitelně vytáčí nová úvodní stránka blog.cz, můžete se zkust zapsat do protestu nebo zúčastnit stávky. Všechno potřebné najdete na protestujeme.blog.cz

Vítej zpět, dětsky vyspělý způsobe uvažování.

15. března 2012 v 16:17 | Kasumi |  Nezařaditelný
Prostě...
si tak říkám...
že už...
zase...
nic nevím.

Píšu ti protože mi shází Tvoje síla
a Tvý pastelový oči...
Mám trochu strach že svět se rychle točí.
-Yeah, Tomáš Klus a jeho Dopis.
Právě o tom
to je...
Vítej zpět, dětsky vyspělý způsobe uvažování.
Je 15. března 2012. Doufám, že už to nikdy nebudu muset zopakovat.
Ve své podstatě optimistické Closer to the Edge vyměnila za Klusův Dopis. Při cestě na autobus přemýšlela nad divnejma věcma, který její mysl nedostihly už pěkně dlouho, jako třeba proč by se měla vracet domů.
Věděla to. Věděla, že to ví.
A rozhodla se dál žít, i když to tak kurevsky bolí.
No tak má znova rozervaný srdce, už tolikrát složitě sešitý, a co? Když to očividně nemá cenu, tak toho teda nechá. Nebude nic spojovat. Slepenej papír nikdy nevypadá jako nezničenej. A každej si radši vezme ten celej.
Popadla zapalovač aby měla větší jistotu, že už znovu neudělá stejnou chybu, přiložila ho k tomu rozervanýmu orgánu a bez výrazu sledovala, jak se jeho konec mění v popel, a pak jak oheň postupuje dál.
Slastně vdechovala kouř.

Už nikdy nikomu nevěř,

upozorňovala sebe samu, když se propadala do Totálního Temna.
Hlas její vlastní bolesti byl to poslední, co slyšela.

A dál už ji pronásledoval jen
malý černý pes,
který se stále smál.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maiko Hatake Maiko Hatake | Web | 15. března 2012 v 17:47 | Reagovat

A stejně budu smutná a ptát se tě, co se stalo...

Hifi?

A Klus je dokonalý. Naprosto. Vždy mě postaví na nohy.

2 Kasumi Kasumi | Web | 15. března 2012 v 17:57 | Reagovat

[1]: Vidíš, přesně to jsem nechtěla.
*povzdych* Prostě jsem to já, melancholik s tajemstvími, co měla zůstat skryta lidem, kterým nepřísluší je znát.
Mě spíš nutí zamyslet. Má dokonalý texty, jo. A zpívá procítěně.

3 Reni Reni | Web | 15. března 2012 v 18:51 | Reagovat

Asi jsem jeden z mála, co Kluse nemusí.
Matoucí články, ya.

4 Babu Babu | Web | 16. března 2012 v 12:28 | Reagovat

Ráda pálím papíry.
Kluse jsem zpočátku moc nemusela, ale nějak jsem si k němu našla cestu. Má fakt dobrý texty. A hlas. Ten chraplák. A je vtipný. Jedině kvůli němu jsem schopná zapnout VIP zprávy, protože vím, že zas hodí nějaký kameňák.
(a že chodil nějaký čas s Farnou, to byl jeden z nich - snad)

5 Nancy Farraigeová Nancy Farraigeová | 16. března 2012 v 19:48 | Reagovat

Achjo. chtěla bych ti napsat, že píšeš fakt nádherně, ale je mi to blbý, když vím, že tak píšeš z bolesti... a kladu si otázku, čím je způsobená?
ehe, klus? (je mimo. totál. opět.)
trust no1. to si proti svý vůli říkám často a říká si to asi hodně lidí. a tak mě napadá, jestli život není jen o dvou věcech. o neustálém posouvání hranice toho, co nám připadá správné (kde jsou ty krásné časy, kdy jsem neuměla lhát) a o rostoucí nedůvěře k lidem. je to smutný, ale je to tak. to ale neznamená, že se s tím nedá žít. nebo že se to nedá změnit.

6 Páj Páj | 16. března 2012 v 23:04 | Reagovat

Hif, mít tvůj cit pro sílu slova, tak si hvízdám. Víš, že jsem si tě občas ke Klusovi přirovnávala? Něčím mi ho připomínáš. Snad tím vyjadřováním pocitů.

S rozervaným srdcem musíš počítat. Na každém rohu číhá někdo, kdo ho byť neúmyslně chytne a nechce pustit. Také se zrovna se stejnou věcí jako ty potýkám. Vím, jak to bolí. Nejhorší je, když je vedle tebe a pořád je tak daleko, viď? Můžu jen říct, že to zvládneš... Zvládneme. Přežili jsme přece i horší věci.

7 Kasumi Kasumi | Web | 16. března 2012 v 23:46 | Reagovat

[3]: Asi yep. Nemusím jeho barvu hlasu a tak, to jo, melodie stále stejné, ale texty...
Matoucí pocity co k ním směřují, yepo.

[4]: Jindy jo, ve významu popsaném výš skutečně ne.
Já taky ne. Ale jeho texty fakt nejde nemilovat, ne... snad i nechápat, když prostě... víš. Jop, chraplák *.* Jen mi přijde, že ho neumí moc používat a melodie jsou si strašně podobný, ale i tak... uá... ty TEXTY...
Tak po týhle stránce na všechny lidi kašlu, zajímá mě jejich práce, ne kecy lidí, co s nima nemaj nic společnýho, ať je to podaný, jak chce.

[5]: Znám až velmi dobře, yep.
Klus. Tomáš. Zpěvák. Pustit. Povinně. Jinak ostříhám vlásky a nalepím na plagát.
Možná jo. Nechci o tom ani přemýšlet, snad, radši. No, hej, dá, ale jak...

[6]: Um, tak to děkuju, fakt. Upřímně. Já a Klus? Jsem poctěna. (Sakra, zní mi to tak ironicky. Není. Vážně.) Jop, ono je to někdy... těžké. Nepředstírat. Když si je nepřiznáš, tak je asi těžko vyjádříš.
Neúmyslně, to je to nejhorší. Jop.
Co bolí nejvíc
je bejt ti stále blíž,
mít tolik to říct
a sledovat, jak odcházíš...
zpívá se v jedný anglický písničce a je to nehorázně trefné. Tak totálně moc výstižný, že nesmím nic dodat, abych to nezkazila.
Vím, že jo. I kdybych nechtěla. Což je právě to; že nevím, jestli ještě vůbec chci. Jestli mi to stojí držet se na těch vratkých nohou a bejt pořád ve střehu, kdy do mě někdo vrazí, hodí po mě míč, případně mi ho sebere...
Život je jak basketball.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama