Ze světa:
Pokud jste další, koho neuvěřitelně vytáčí nová úvodní stránka blog.cz, můžete se zkust zapsat do protestu nebo zúčastnit stávky. Všechno potřebné najdete na protestujeme.blog.cz

Edge. NO! [Šest]

8. března 2012 v 20:35 | Kasumi
Tak! Kasumi/Hifi/Kari/whatever ruší své nevkládání tvorby v tvůrčím období a má k tomu skutečně důležité důvody. A je jich hodně ^^'
Tak zaprvé:
od včerejška...
od poledne...
mám...
novýho...
...BRATRANCEEE! :3 Takže část povídky je věnová jemu. Doufám, že sis své nulté narozeniny užil, i když seš jen takový malý, červený, uřvaný scvrklý prcek, rozhodla jsem se, že udělám vyjímku a pokusím se tě mít ráda ^^'
Zadruhé, věnováno taktéž niiiiik~, lebo naša drahá nik ma narozky tiež ^^
Zatřetí, dneska mi přišel foťááák! ^^ Sice žádnej extra, ale prostě konečně můj. Zkusím třeba zejtra něco nafotit ^^ takže další část kapitoly je věnovaná... é, foťáku asi ne, takže... mě? xD
Začtvrté, Mai začala konečně chodit s Ondrooooou, čímž mi udělala strašnou radost ^^ :3 Takže další část je věnovaná právě Maiko.
Zapáté, sněží! ^^'
Zašesté, umím si udělat USA a UK flag nail art! :33 [čti: nakreslit USA a UK vlajku na nehty]
Zasedmé, mám noty na klavír na Wonderwall od Oasis! :3 Ale je to trojručka, musím někoho sehnat ^^'
No a... to by snad bylo konečně všechno, lidi :D Uznejte, že jsem prostě musela! Musela! Musela zveřejnit díl!
... i když se trošku stydím. Na to, že je kvůli tolika věcem, je to jen ubohý přechodník ^^'



S rukama smutně složenýma za hlavou a žalostně... žalostným zjevem jsem se usadil na jedný z laviček na chodbě. Už poněkolikáté v řadě jsem si zhluboka vzdychnul, ne, že by zrovna to bylo důležitý. Periferně jsem si všimnul, jak se ke mně blíží Martine.
"Nevím," vyprsknul jsem hned.
Plynulým pohybem se zastavila vedle mě a prohrábla si blonďatý rozježený vlasy "Myslela jsem si to."
"Bezva," ušklíbnul jsem se sarkasticky a založil si ruce na hrudi. Bože, hruď, to je taky strašný slovo.
Sedla si vedle mě a chvíli jsme jenom tak sledovali hemžení školy "Nevypadnem?" ozvala se pak.
S přehnanou dávkou ironie jsem se zakřenil "Anthony je v háji a nejspíš největší šprtka na škole mi nabízí, abych s ní šel za školu? Ale, ale. Může mi někdo vysvětlit, kam odešla normalita dnešního světa?"
Položila si lokty o kolena, propletla si prsty rukou a opřela si o ně bradu "Byla odhozena. S maskou."
"A řeka teče dál a ptáčci zpívají!" odsekl jsem teatrálně každé slovo a schválně divoce gestikuloval.
"Vůbec ne."
Překvapeně jsem se k ní obránil a zvedl obočí "Ne? Byla to snad taky jen maska?"
"Nikdo neřek'", našpulila rty.
Zvedl jsem se a podal jí ruku "Dobře, jdem, na zakódovaný kecy budem mít čas později." Jenom kývla, přijala ji a s mojí zbytečnou pomocí se vyšvihla na nohy.
Propletli jsme se tělama cizích hnusnejch lidí, cízích pocitů, cizích názorů, cizích starostí. Totálně nás nezajímali, i když by možná měli. Jo, hej, možná by fakt měli. Lidi.
Držíc se za ruce jak děti ve školce, abysme se neztratili, dostali jsme se ke vchodu a málem už rozrazili dveře. "Wait, boty!" Protočil jsem oči. Já sám se nepřezouval a protože jsem měli mít dvouhodinovku IKTéček, měl jsem zrovna všechny věci ve skříňce, čiže mě to ani nenapadlo.
"Honem, celkem rád bych vypad', než zazvoní," vypadlo ze mě docela automaticky, jako bych Martine neznal jenom z dramaťáku a nemluvil s ní vždycky jenom tak podivně formálně, ale... ona se mnou dneska taky mluví jak s kámošem, ne? Myslím, že je to v pohodě. Aspoň nic neříká, jenom mi přikývne a rozeběhne se ke skříňkám, já hned za ní, doběhnu ji a utíkáme vedle sebe. Je to divný. Hodně, hodně divný. Protože najednou - až teď - si ji umím živě představit, jak takhle utíká i při těch situacích, kdy fakt musí, kdy ji honěj cajti, nebo tak. A jako by se něco změnilo během tý snad né ani hodiny, je mi jasný, že toho ví mnohem víc, než jen, že Tony je někde v háji a neozývá se.
...mi došlo, sakra, já se taky neozval. No do háje, já jsem pako, fakt, totální! Se málem složim a ani mu sám od sebe nezavolám, no fakt, tye, na co myslim?! Nechám ji doběhnout samotnou, stejně už tam skoro je. Vytáhnu mobil a najdu Tonyho číslo. Zatímco ho přiložím k uchu a nervózně si koušu spodní ret, projíždím očima okolí. Nebyl bych zrovna dvakrát rád, kdyby nás tu někdo viděl, i když ještě vůbec netuším, co podniknem. Nebo možná právě proto.
...v mobilu je ticho.
Položím to a číslo vytočím znovu. Nervně podupávám nohou, sakra, co se s tímhle světem najednou děje, fakt?!
...situace se opakuje, nezvedne to. Děsím se, že nemůže. Jen klid, přemlouvám se. K ničemu.
Zpoza rohu se vynoří Martine, rozeběhneme se ve stejnou chvíli. Vykašlu se na to a mobil strčím zpátky do kapsy. Neozve se. Nezvedne mi to. Vím, ale zkoušet to asi nepřestanu.
Dostanem se ke vchodu. "Zvonilo už?" vypadne z ní udýchaně.
"Nevím, nic jsem neslyšel," odpovím se stejným plicním problémem a sápu se po klice. Ať to jde, ať se otevřou, ať teď prostě vypadnem a ať je pak všechno prostě nějak, jakkoli v pohodě...
Ruka se mi pohne dolů, trhnu dopředu a hele - čertvej vzduch a slunce v očích! Tentokrát jsem ji chyt za ruku bezdůvodně - a možná proto to bylo důležitější. Znova jsme se rozeběhli, ale uvolněně. Dovolil jsem si otevřít pusu a zničit to krásný ticho, co mi normálně trhá uši, a teď by správně mělo ještě víc, ale divný věci se dějou.
"Kam?" zbytečná otázka.
"Kamkoli," důležitá odpověď.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nancy Farraigeová Nancy Farraigeová | 9. března 2012 v 16:50 | Reagovat

wow! přečteno jedním dechem! tenhle se ti povedl! je to takový strašně záhadný, někdy je vážně fajn, když člověk neví přesně o co go. palec nahoru!

2 Kasumi Kasumi | Web | 10. března 2012 v 11:06 | Reagovat

[1]: Vážně? ^^' Děkuju moc ^^ Jop, je. Jenom se bojím, že to pak bude záhadný až moc. No, uvidím, snad to nějak dám. Ještě jednou moc dík, zlato ^^

3 Terča Terča | Web | 10. března 2012 v 13:22 | Reagovat

Děkuji za vyčerpávající komentář. Básničky zkusím zlepšit, ale nemám moc času :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama