Ze světa:
Pokud jste další, koho neuvěřitelně vytáčí nová úvodní stránka blog.cz, můžete se zkust zapsat do protestu nebo zúčastnit stávky. Všechno potřebné najdete na protestujeme.blog.cz

Únor 2012

Pozvedni oči a uvidíš hvězdy

28. února 2012 v 20:52 | Kasumi |  From me to me
Nezdravím. Jmenuju se Kasumi, nebo si tak alespoň nechávám říkat. I když, ti nejbližší mě oslovují Hifi. Ta úplně nejbližší Kai.
Mými koníčky je psát, ničit svoje nehty a vlasy, milovat svoje přátele a žít.
Zničit se jest úděl můj, nehodlám zemřít, aniž bych tohle zmutovaný tělo nevyužila do posledního kousku.
Miluju Japonsko a budu bydlet v USA. Aspoň měsíc.
Mým snem je zdrhnout od mý 'pravý' rodiny, zapomenout a obarvit si vlasy na bílo. A taky vydat knihu, kdyby to vyšlo.
Mojí závislostí se staly melancholické výkyvy a čaj. Taktéž žáby. Mým nezlomným idolem je Kerti Pahk, i když ji momentálně znám asi devět hodin a ještě jsem s ní neprohodila ani slovo. Volnej čas trávím rýpáním se v knihách a převádění světa do vědění zenu.
A zbytek není důležitej. Nikdy nebyl. Fialová barva, angličtina, překlady, bordel, dokonce i ten blog, to není část mě, to jsou důsledky.
Jo, a taky dva poslední týdny odolávám silnému pokušení si zapálit a začít hubnout. Jenže na tabák jsem v životě ani nesáhla - doslova - a při svém věku prachobyčejných 14-ti let, ze kterých chci nějak navždy udělat pět, vážím už třičtvrtě roku neměnných 46 kilo.
A tak se teď dopotácím aspoň k tomu uklidit si stůl, abych měla kam položit japonskou konvičku s čajem. Hořkosladký Earl Green.
A Tai Lemon je stejně lepší!
Sni sny a zbytek žij.

Sní se mi zdání.

25. února 2012 v 19:34 | Kasumi |  From me to me
Měla jsem strašnou chuť změnit si desing, tamten už mě štval. Líbí se tenhle? o.O Napište, upřímně. Jó, a děkuju kit (bo fix? bo nik? Ale mám pocit, že to byla kit) za to, že poslala na skype ten obrázek, páč je dokonalej (sláva tumblru)...a mám ještě nějaký (jen jeden, abych byla přesná, ale kdybych to všechno ukládala, byly by toho stovky), abych to mohla změnit, kdyby se vám tohle nelíbilo.
A ten nadpis je zase psycho, kua.
A ty vole, asi dám někomu svý heslo a poprosim ho, aby mi zmenšoval videa, můj notebook mě už s tímhle fakt sere :D Ale nedivím se mu. S mým přístupem k jeho údržbě... o_o' Vlastně jo, divím se. Že ještě funguje.
Už jsem vám říkala, že Kasumi má narozky dvacátéhotřetího února? Ne? No tak teď vám to říkám. A to bylo ve čvrtek o____o Připadám si tak stará (vím, že nejsem), ale dohájeadr.zlounskýhohajzlu, já (jako jeden z mála mejch vrstevníků, o což víc je to nefér) chci, aby mi bylo pořád pět. A za mamku někoho jako Keigh a otce Adama Spatoniho (ne kvůli těm prachům), ačkoliv neexistuje.
Tye, vždycky, když hledám nějakou písničku, najdu úplně jinou, která se mi pak líbí mnohem víc než ta, kterou jsem hledala, oh my jashin o_____o
Můžu kecat o těch narozkách? (Nenávidím je, ale tak mi z nich jebe, že o nich furt kecám. Je to strašný)
Úplně první člověk, co mi přál (když nepočítám babičku, co předem poslala v obálce prachy), byla Ai. Pak Mai. Pak se se mnou pohádal bratr. Um.
Psali jsme ten den tři písemky, všechny jsem zjebala, ale who cares? Me not. Pak se Maky z neznámýho důvodu nasrala a zkazila mi tak celej den. Pak se šlo do cukrárny, kde začala bejt zase normální (jó, ale to bych nesměla bejt melancholička, abych si to užila, že), jelikož mi ukradla klíče. Yep, to možná o něčem vypovídá ^^' Pak musela jít a my s Janinou nakoupili /já nakoupila, Jana šla se mnou :D/ věci na pocky, co budem píct k Titanicu (konečně!) *.*** ^^
V pátek nic. V sobotu (čili dneska o_o) jsem byla dotáhnuta do Tanvaldu na 'rodinnou oslavu'. Matka upekla dost ve tvaru srdce, nevím, co jí hráblo. Mám to největší balení progressek :3 A osm stovek. Za pět z nich budu mít v pondělí totálně dokonalej kurevskej červenej japonskej gejšovskej čajovej (um, adjektiva?) servis! *.***** Blejsknu vám ho :3
Co se ještě stalo? Pořád mám tu tvůrčí náladu, ale nic vám sem nedám. Vím, že kdybych to udělala, nálada by zkončila. Zákon schválnosti.
Nevadí.

Jedno mlhavé ráno

19. února 2012 v 18:13 | Kasumi |  Fotky

Kasumi má tvůrčí náladu

Máte se na co těšit, děcka. Možná.
Ale i tak slibuju.
^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^



Dokoukat, nebo alespoň doposlouchat do konce, jinak se naznám.
Pomaluju vás svým největším štětcem a polepím novinovými písmenky!
(Já tvrdila, že ta nálada je tvůrčí.)
Barvy, barvy, barvy! Slova! Věty! Příběhy! Víc!

Zápisky.

17. února 2012 v 23:45 | Kasumi |  From me to me
Sice tam má nějakej úplně vadnej text, ale jinak je úžasná.
Miluju chraplavý, nakřáplý hlasy.
Proč je Liam takový bezemociální pako? Proč je Noel takovej melancholickej chudák? Proč Gem a Andy nic neudělali? Podělanej rok 2009... Tohle prostě musím zkopírovat, komentář z YT:
Liam is the heart of Oasis. Noel is the Brain of Oasis
Gem, Andy are the backbone of Oasis
PersianWaters před 1 týdnem 16
Má (z)kurveně pravdu, ať je to kdokoliv.
...You're my WONDERWALL.
AKA... what the life!
Ok, přestanu si tu stěžovat, kolik skupin se rozpadlo, ještě nejsou mrtví. Jako třeba Beatles. Dneska jsme na hudebce zpívali Let it be.
...oni to nejznaj. Moji spolužáci neznaj Let it be, neznaj Beatles, neznaj nic, nežijou.
Kdo v mym okolí poslouchá po nocích Kryla?

Jo, jsem plná tónů, slov, melodiií a rytmů.
Hudba,
music,
la music,
ongaku.

Třesoucí se pod otevřeným oknem jsem se rozhodla zveřejnit cosi jako můj zápisník pocitů, i když jsem to chtěla udělat teprve, až bude delší.
Proslov Satu:
Teda jako, né, že bych ti chtěla kecat to života~~ *právě kecá* Ale jako... seš socka. VELKÁ.
Big bitch *neumí socku* Social person?
Jen, až přijdeš, měla by ses učit. Já vím, že máš dlouho a takový ty kecy, ale... no tak, to dáš. Co kdyby ses poprvé po půl roce koukla na japonštinu? Vždyť nic neumíš. Jenom nadávat, děkovat a zpovídat se.
Totally.
Musíš krelit. A psát. A číst.
Nepřestávej, máš na to, víš? Vždycky je tu ta část tebe, co ti věří, já.
Umřeme. Jednou všichni. Bwaha.
Hej, proč je na tý propisce 18 a proč jsem si toho všimla, když píšu, že umřu? o_o Scary.
Lálalá~


Já:
Ono to vlastně za moc nestojí, když ten život nevyužiješ.
Dál spěte.
"Hej, lidi, jak to, že čtete tenhle článek? Co to děláte? Jak to, že nelítáte někde venku, nepíšete, nekreslíte, nesmějete se? Chtěla bych vás něco naučit."
Víš, když umřeš, tak už se ti nikdy nic nestane.
Život se skládá z příhod. Jeho velikost se mění podle toho, kolik toho dokážeš objevit.
(...) nejvíc trpím.
"Co je?"
"Nic není."
Chemie.
Jak tu sedim a všímám si světa... mám strašnou chuť si zapálit.
Fajn vědět.
Piko.
Protože všechno připomíná všechny.

Chemický zdraví

17. února 2012 v 15:46 | Kasumi |  Básničkaření
Jo, pouštím si teď Gives you hell, ale jde to mimo mě, nepomáhá to.
Rozhoduju se mezi čajem s zabijáckým práškem a spánkem. A vlastně nechci ani jedno.
Tak jsem projela celej svůj archiv. Ukázalo se, že jsem sem tu povídku už fakt dávala. No, nevadí. Jako kompenzaci přikládám další básničku, inspirovanou písničkou Chemie od Xindla X a taky (hlavně) mnou samotnou, z doby, kdy to Jana neustále sjížděla a tím mě mimovolně nutila přemýšlet nad významem textu.
Kvalita nulová.

Možná jsem feťák,
tak na zdraví leták
mi dej
a pěj
na pohody melodický,
na psychický
výlevy, co neustávaj,
ani když lidi nevstávaj
a nechaj to bejt.
(Chce se ti blejt?)
Jo! Možná jsem plná těch hnusů,
co polykám vždycky, v klusu,
v běhu i bez pohybu,
schovaný v každým záhybu.
Totálně bez cností
sdělování starostí.

Cosi jako pomůcka k rozluštění: Není to kódovaný, ani maličko. Poskládaný z právě dostupných slov během dvou minut. A dva poslední verše řeknou asi nejvíc.
Apatie.

Vidět oči mluvit.

14. února 2012 v 17:29 | Kasumi |  Jednodílné
Nenávidíte mě, že? Nebojte, jsem na tom úplně stejně. Z nové kapitoly Edge mám pohoupouhé půl stránky A4 ve Wordu a ne a ne to dopsat. Nevím. Hugo jako by mi byl najednou vzdálen miliony vesmírných jednotek, natož pak jeho myšlenkový pochody a forma vyjadřování a vnímání světa.
No ale pořád tu pro vás něco mám. Je to jednorázová povídka, sepsaná 15. ledna a musím říct, že poněkud... depresivní? Um, dobrá, nehodlám se vykecávat, takže si to klidně takhle nepřesně přeberte. A nebo po svym, to je taky možnost, co?
Um, pointa tohodle úvodu? Sepisuju ho už nejmíň dvě a půl hodiny.
Fajn, končím. Ani nevím, co jsem chtěla říct. Možná nic.

Výlevy dutého čtyřdílného svalu mezi plícemi

11. února 2012 v 0:38 | Kasumi |  Básničkaření
Rozumíš mi česky,
rozumíš anglicky,
chápeš řeč těla,
pochopíš činy
a není třeba slov.
Přesto nejsem schopná
(vášní tělíska topná)
říct, že tě miluju,
zašeptat "I love you",
vyhlásit lov.

Je šťastnej.

Jo, očividně jsem na tom hodně špatně, jelikož skládám podobný věci. Mám toho desítky. Desítky popsanejch papírů, který hned pálím, topím, trhám, vyhazuju, protože to tak zkurveně bolí. Všechny maj takovouhle minimální kvalitu, všechny za nic nestojej a všechny prostě strašně bolej.
Proboha, vždyť já poprvé za těch třináct let opravdu brečela. Upřímně.
Taky to bolelo.
Vím, že ještě bude. Jenomže on se usmívá a fakt je šťastnej, já to vím. A není tu nic, co bych získala tím, kdybych mu to řekla. Ne, hůř. Myslím, že to nechci říct.

I rozkvítající poupě
musí dosáhnout největší krásy
tvářit se hloupě
a pak na dno sáhnout si
až bude padat.
Ale mě nebylo dovoleno být ani semínkem.
Jsem jen plod, ještě se šlupkou.
Ohněm stravovaným polínkem,
co nazývaj ho trubkou.
Bude milovat.
Vždy.

Tohle je svojí kvalitou přímo žalostný. Ale všechno ostatní už je zničený, tohle je jediný, co mi zůstalo. Ah, jo, vlastně ještě ten 'starodávný' citát:

Dejte mi přátelství,
ať můžu vzkvétat;
dejte mi lásku,
ať můžu létat.

Dlužím vám článek

10. února 2012 v 18:00 | Kasumi |  Informace.
Já vím, mrzí mě to. Ale tenhle tenjden byl kupodivu fakt náročnej (děsím se toho, na co se to ještě zhorší v červnu)
Ale! V pondělí máme školu do čtyř. Krom toho, to tu i máte článek ^^
Úterý. Byla jsem u Jany. Ty nový tyčinky od Milky *.* Odteď prostě naše sladkost, nej *.* A pak bižule, ve středu jsme psali.
Středa. Nultá hodina, pětka z ájiny, klavír, nakupování (-.-), keramika, doma v půl šestý, cca. Ale mám olejový křídy Koh-i-noor *.* Takže je musím vyzkoušet xD
Čtvrtek. Odpoledka, doma něco po půl čtvrté. Asi tak v půl pátý mi matka zabavila notebook. Pak stejně učení se na písemku z chemie a opravení tý ájiny.
Pátek, to je dneska, a jak vidíte, píšu ^^
Vím, že bych si tu časovou skulinu měla udělat vždycky. Ale jsem to já.
Ale návštěvnost mi neklesla pod dvacet. Divím se.
A miluju vás.
Ke konci víkendu čekejte kapitolu Edge ^^

Skládání

6. února 2012 v 18:15 | Kasumi |  Básničkaření
Víte, co je naprosto odzbrojující?
Číst Keighiny povídky, když se rozhodne šoupnout tam dojemnou část, když víte, že je ta kapitola věnovaná vám a když k tomu posloucháte tohle:
Takže dnešní básnička je věnovaná jí, ačkoliv si toho asi ani nevšimne. Řekněme, že... ta maminka v ní je ona. Protože ačkoliv svoji matku nenávidím, dávám mateřský city skoro do každýho svýho díla.
...možná si tím něco kompenzuju.
___________________________________________
Z hlasů,
z vůní,
poskládám svět.
Z vlasů,
z dlaní,
maminčin květ.
Že slunce je vysoko
a tady dole ty
a půjdeme daleko,
až obujem boty.
Víš,
že míříme výš,
a možná se slunce dotkneme,
i když ty ho máš ve jméně,
co jsem ti vymyslela,
ještě když jsem snila.
Plesu,
písni
dám těch pár vět.
Lasu,
tísni,
těm zas ran pět.
(Jen?)
Sen.

Mám chuť mluvit anglicky. A sprostě.

5. února 2012 v 20:11 | Překvapuje někoho, že Kasumi? |  From me to me
Líbí se mi způsob vymýšlení nadpisů, na kterej jsem najela. Doufám, že mi to vydrží.
Jsem v háji, lidi, já to vím. Zítra píšem a já nemám sešity. Matka je půjčila Balatkový, která je dala Balatkovi. Všichni tři už mě docela serou (v pořadí matka-matka-matka-matka(...)-Balatka-Balatková). Jako fajn, ono by to šlo přežít, kdyby to nebylo první hodinu, že. A ani by mi nepomohlo přijít do školy dřív, páč on přece dřív nepřijede o.O A učebnice je mi na hovno. Nic v ní není (kupodivu to říkala i učitelka).
...É? Kurva, já si nechci stěžovat! o__o¨

Fix mi napsal na blooog~ *happy* Teda, já jsem šťastná i z komentářů těch ostatních! ^^ Ale fix je... ok, nebudem tu rozebírat blogový životy -.-
Něco jsem chtěla, nevíte? ... Jop, uložit želvu. Dneska mě při krmení kousla, socka! -.-
...hej, já si stěžuju, sakra o.o __.__
Vlastně vám nemám, co říct (to je taková příjemná věta o.o), jenom mám potřebu napsat článek. Vlastně bych mohla napsat normální. Mám básničku. Ale... **ale co?** Nevím.
Hej, já fakt nevím.
...Je hold takový fajn období na depky.
Chci čaj.