Ze světa:
Pokud jste další, koho neuvěřitelně vytáčí nová úvodní stránka blog.cz, můžete se zkust zapsat do protestu nebo zúčastnit stávky. Všechno potřebné najdete na protestujeme.blog.cz

Edge. NO! [Pět]

25. ledna 2012 v 6:17 | Kasumi
Anooooo~ Kasumi přicházé s další kapitolkou! A!

Je věnovaná Maiko.

Všechno nejlepší k narozeninám a hlavně, strašně děkuju, za všechno.




Nemožný, ne, prosím, přestaňte! Zpřetrhejte mi žíly a udělejte mě hluchým, ale tohle ne, ne, fakt ne, proboha!
Doběhnul jsem na bus a pak nastala ta stupidní nostalgická chvíle čumění z okna. Už jenom natočit a hodit do černobíla, fakt.
Co... co já vlastně chci?
Anthony... nebyl tam. U vchodu, v šatnách, kdekoli jinde, prostě ne. A zdálo se mi, jako by ani nikdy nebyl a že nikdy nebude. Co se děje? Nikdo se nediví? Nikdo se mě nezeptal, jestli o něm něco nevím a když jsem se nenápadně přišoural k jeho třídě, neslyšel jsem o něm ani jedno slovo. To je všem tak šíleně ukradenej?!
"Hej, Hugo?" ozve se za mnou. Zavřu oči a co nejklidněji se otočím. Teď sakra nemám čas, Martine!
"No?"
"Ehm, já..." vypadá to, že přemýšlí, jak to formulovat, a že se trochu bojí, což mě lehce zarazí. Co v tom případě chce? Nevypadá to, že se to týká dramatickýho vystoupení, tak co se děje? Potřebuju najít Tonyho, sakra, určitě tu někde je!
"Povídej, Martine," s povzdechem ji unaveně vyzvu.
"Um..." kývne "Když poslední písmeno nejslavnějšího dramatu předchází citoslovci údivu, dostaneš slabiku a když za ni dosadíš moje předposlední písmeno a to tvrdé, v čem se chybuje, co dostaneš? A proč to chybí?" řekne tiše, ale až po tom, co ke mně dojde, abych ji slyšel. Ééé... cože? Bože, co to plácá, co chybí?! Soustřeď se, he, co bylo to první?
Vtiskne mi do ruky nějakej papírek, nesměle se usměje a zmizne. Ta holka mě děsí! Zazvoní.
Naštvaně doběhnu ke svý třídě a zapadnu do poslední lavice, tentokrát. Češtinář dorazí chvilku po mně. Služba - ještě, že to nejsem já - vstane a nahlásí. Ten dement začne něco kecat a já se podívám, co za zprávu že to má bejt.
...Je to přepsaná ta hádanka, nebo co to je. Chytrá Martine. Ale copak já mám teď chuť něco řešit?! Hodím pohledem směrem ke katedře. Vlastně jo, docela mám. Chytnu propisku a otevřu sešit.
Nejslavnější drama? Asi myslí divadelní, co? Napadá mě Romeo a Julie, ale proč by tam dávala dvouslovnej název, sakra?! … Mysli, mysli, Martine se řídí praxí z dramaťáku. Takže Hamlet? T? Ok... Údiv - na dramaťáku vždycky 'ó'. Učil jsem se to správně vyslovovat v různejch situacích aspoň dva měsíce. Její předposlední písmeno, to bude nejspíš písmeno ze jména. A chybuje se v... měkkym a tvrdym y/i, to jediný dává smysl, asi.
Na kraji stránky v sešitu, kam jsem si měl psát poznámky, se na mě bolestně šklebil nápis "TÓNY" Nevrle jsem škrtnul čárku. Tony.
Proč mi to neřekla normálně? A... ona si všimla? Není z jeho třídy, takže... takže si musela dát fakt pozor. Ale proč, sakra? Tohle nedávalo smysl, totálně ne. Byla... někdo od nás? Ne, to by... musel bych si všimnou, kdybych ji někde viděl. To by musela mít na povel něco fakt velkýho. A nebo... bejt v pozorovacím týmu, ale Yvonne je přece zpětně prověřuje taky! Řekla by mi, kdyby tam byl někdo ode mě ze školy! Ne?... Bože, všechno je tak zmatený. A navíc-
"Haló? Můžete mi prosím zopakovat, co jsem právě teď říkal?" zeptá se výsměšným hlasem učitel a zamává mi rukou před obličejem.
Mysli, mysli, ty přece dokážeš vnímat víc věcí naráz, ne? "Že z barokní literatury si napíšeme v pondělí," slyším se říkat. Tak? Je to pravda? Až teď k učiteli zvednu oči.
Semkne rty pevně k sobě a já se naopak ušklíbnu. Měl jsem pravdu. Tak, co ještě? Můžete jít, pane Finsi! Vaše odborný kecy opakovat nebudu.
Zvedne se a odejde zase k tabuli, na který je už pár poznámek, a přidá další. Honem si to opíšu všechno. Nehodlám si zase od někoho půjčovat sešity.
Povzdechnu si a kouknu z okna. Tony... Tony by nechtěl, abych flákal školu.
BLBČE!
Tony nechce, abych flákal školu.
A já nechci, aby... tu nebyl. Protože jakkoli hnusně a divně a sentimentálně to zní, mně na něm záleží. I když je pravda, že ono to zas tak hrozně nezní. Prostě... jsem si na něj zvyknul a teď chci, aby tu byl.
A on není.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maiko Hatake Maiko Hatake | Web | 25. ledna 2012 v 7:12 | Reagovat

**.**~~~
D-děkuju!! *smrk*
Úžasný díl, jako vždycky x3
****.**** *dojatá* Děkuju, děkuju x3

2 Nancy Farraigeová Nancy Farraigeová | Web | 25. ledna 2012 v 19:49 | Reagovat

krásné, jako vždy. a taky takové záhadné, vyvolává to zvědavost.

3 Kasumi Kasumi | Web | 26. ledna 2012 v 16:02 | Reagovat

[1]: Nemáš zač ^^
Já děkuju :3

[2]: Jo, o to jsem se snažila :D Moc děkuju ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama