Ze světa:
Pokud jste další, koho neuvěřitelně vytáčí nová úvodní stránka blog.cz, můžete se zkust zapsat do protestu nebo zúčastnit stávky. Všechno potřebné najdete na protestujeme.blog.cz

Edge. NO! [Dvě]

10. prosince 2011 v 15:44 | Kasumi
Ano! Kasumi se překonala a týden po přidání první kapitoly přináší kapitolu druhou ^^
První kapitola: ZDE
Přístup: Bez omezení



Slyšíš?
Tvůj vlastní tlukot srdce.


Vždycky to bude takhle...? Nechci, došlo mi. Nechci chodit do školy s tím, že se s Tonym pohádám, poperu, řeknu nějakou rádoby cool věc a odejdu. A druhej den mu přinesu, co chce. A pořád dokolečka. Blbej Anthony.
Znovu si nandám sluchátka a zamířím ven ze školní budovy. Puscifer - Monsoons. Prapodivný...
Vyjdu velkejma skleněnejma dveřma a musím projít přesně vedle něj. Zastaví mě položením ruky na rameno.
"Přijdeš dneska?" zeptá se tiše, jakoby mimochodem, i když já už jsem schopnej rozpoznat tu zoufalou naléhavost v jeho hlase, která je ale tak těžko postřehnutelná. Je skutečně dobrý v komunikaci s lidmi. Jednou z něho bude něco velkýho.
"Možná..." řeknu schválně přemýšlivě a tím ho totálně dostanu. Podívá se na mě pohledem, za kterej by holky zabíjely, ačkoliv je... vraždící, takže by vlastně on zabil je. A zase je to přetvářka. Ve skutečnosti je v tom špetka štěněcí prosby, která je důležitá. Cukne mi koutek. "...bych ti měl zakázat pokládat takové zbytečné otázky," dokončím dobře minutu po tom, co jsem pronesl začátek věty. Jeho rty se zvlní v neviděném úsměvu.
Vážně je tak citlivý?
Odkdy? říkám si, když ještě zvýším hlasitost na přehrávači, nenásilně se mu vytrhnu a zamířím směrem k náměstí, abych autobusem zase dojel domů.

A kolem šesté zase vypadnu ven, nevšímajíc si blbě čumící matky a... prostě k němu dojedu.
A dojdu k jeho paneláku.
A zamířím ke vchodovým dveřím a připadám si debilně... co tady dělám?
Dveře ve vchodu se sice stále zamykají, ale ve skle vedle nich je díra, tak akorát, abych se ní protáhl. Vlastně mám takový pocit, že ji tam udělal Tony. Rádoby omylem, ale schválně. Kvůli mně.
Vyjdu do patra, kde bydlí. Dveře jsou otevřené a on se v nich opírá - určitě si dal záležet, aby mě nepropásl. A nebo tady čeká celou dobu. Všechno je u něj možné.
"Špione," zašeptám mu do ucha, když se protahuju kolem něj, jeho černý vlasy mě stihnou zalechtat v obličeji. Slyším, jak se tiše ušklíbne a pomalu zavře dveře. Zastavím se uprostřed pokoje, neboť jeho byt nemá jedinou chodbu, a lehce se rozhlédnu. Nic se nezměnilo. Nikdy se nic nezmění.
Postaví se za mě, až mi přejede mráz po zádech - stejně jako ráno to nenechám znát. Pro ostatní. I když tu nejsou. Protože on to pozná.
Vždycky všechno pozná.
Vždycky všechno poznám.
"Promiň," šeptne, kdy se ke mně trochu skloní. Zlehka otočím hlavou tak, abych se dotkl jeho obličeje.
"Bylo to v plánu," podotknu.
"V tom případě jsou naše plány špatný. Už se nechci takhle chovat. Ne k tobě," řekne a skousne si ret. "Hm, to zase znělo. Dáš si čaj?"
Tiše se zasměju. Napadne mě, že jsme vždycky tiší, když spolu mluvíme, jak chceme.
"Jako vždycky, brácha."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 An Ká An Ká | Web | 10. prosince 2011 v 18:07 | Reagovat

Nechci se unáhlit se svými závěry, ale vážně zde půjde pouze o čirou bratrskou lásku?

2 Kasumi Kasumi | Web | 10. prosince 2011 v 18:53 | Reagovat

[1]: Sama nevím, ale spíš ne. Vlastně přemýšlím, jesli to budou bráchové. Neměli být. Ještě pořád to můžu zahrát, že to bylo prostě oslovení.

3 Nancy Farraigeová Nancy Farraigeová | Web | 11. prosince 2011 v 10:39 | Reagovat

mno, tohlecto se začíná vyvíjet docela zajímavě. sem zvědavá, jak se to nakonec vyvrbí :-D
jo hele, jak si psala, že by sis přečetla tu recenzi magiku, tak už je hotová :-D

4 Kasumi Kasumi | Web | 14. prosince 2011 v 20:14 | Reagovat

[3]: Jooo~! ^^
A... děkuju xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama