Ze světa:
Pokud jste další, koho neuvěřitelně vytáčí nová úvodní stránka blog.cz, můžete se zkust zapsat do protestu nebo zúčastnit stávky. Všechno potřebné najdete na protestujeme.blog.cz

Listopad 2011

Koláž života

26. listopadu 2011 v 18:06 | Kasumi
Chtěla jsem trochu... zachytit sama sebe.
A tak se tak ptám, co jsem
a jestli si na tohle pamatuju
a jestli když utíkáš sem,
jestli ti poděkuju
a jestli když utíkáž sem
utíkáš taky ke mně.
A jestli...


Doporučuju si to zvětšit.
(-> klikněte pravým tlačítkem -> dejte Zobrazit obrázek -> zvětšit)

Blog projde rekonstrukcí

26. listopadu 2011 v 12:01 | Kasumi |  Informace.

Těšte se.
A nebo radši ne, ať pak nejste moc zklamaní.


Heh, sama jsem nevěřila, že jsem vyfotila něco takovýho - je to na Terezínce, něco jako malá rozhledna (Vyhlídka, napovídá mi Satu). Líbí se mi to. Což je... taky divný.
Desing, oblíbený odkazy, rubriky, uspořádání, články.
Všechno bych chtěla jinak.
Fakt jo.

JEN knižní postavou?

24. listopadu 2011 v 21:46 | Kasumi |  Jednodílné

Prošla jsem úzkou, špinavou uličkou a snažila se nedotýkat jejích stěn. Ačkoliv nevypadá zrovna příjemně, chodím tudy ráda - nikdo jiný totiž ne. Je tu ticho. Klid. Ruší mě jenom Johnny... a pár dalších.

Dostanu se na náměstí. Mám ještě něco přes deset minut, než přijede autobus a doveze mě na stejně nudné místo, akorát prostě jinde, a přemýšlím, proč jsem vyšla tak brzo. Většinou spíš nestíhám a dobíhám. Ach ano, vlastně - chtěla jsem si dočíst tu knížku a pak jsem s tím byla hotová moc rychle. Otočila jsem se dozadu. Johnny si stále něco pobrukoval. Litovala jsem, že tu nemá Kláťu, Bigmaca a Černouška (odmítým mu říkat jinak), nebo třeba Kristen-co-vlastně-není-Kristen či jeho prapodivného dědečka, mamku i učitelku nebo aspoň pořádnej stánek s rybou a hranolkama, ale ty jsem sem dostat prostě nedokázala. Na druhou stranu tu byla paní Tachyonová - i když, s tou se opravdu moc mluvit nedalo. I já jsem ji držela co nejdál. Dostat se příliš blízko k paní Tachyonové znamenalo jednu ze tří možností: zešílet, přecestovat časem a nebo dostat infekci z podrápání jejím rádoby kocourem (nikdo mi nenamluví, že je to fakt kocour. Kocouři nejsou... tohle. A tohle je minimálně zkoncentrovaná lochneska. No fakt.).

Posadila jsem se na lavičku na druhé straně silnice, než byla moje zastávka. Trochu se skrývala ve stínu stromů v tom malém parčíku, který byl za mnou a lidi se díky tomu tolik neohlíželi, co tam dělám. Protože by jim mohlo přijít krajně podivné, že vlastně nedělám nic - jenom pozoruju, jak mě Tonička Bolavá obejde a posadí se vedle mě. Špičatý kloubouk mi málem vypíchnul oko. Tracy Beakerová z několika Wilsonové knížek si skáče poblíž a Pollyana...

"Kde je Pollyana?" zeptám se polohlasem.

Julián trhne hlavou, jeho pyšný výraz se ještě prohloubí.

"To bys chtěla vědět, co? Možná už se škvaří na Pánově stole!" zasměje se Bellatrix Lestrangová krutě. Ušklíbnu se nad ní.

"Vždycky budeš taková, co?" řeknu spíš pro sebe a zavřu oči. Pollyana? Určitě by se teď ptala lidí okolo, jak se mají a podávala jim zprávu o počasí a možná i hrála tu svojí hru na radost...

Oči zase otevřu. A ona skutečně stojí na druhé straně silnice, pihatý obličejík jí svítí radostí a i oči se usmívají, blonďaté vlasy lítají ze strany na stranu. Samozdřejmě, ačkoliv já se choulím v bundě jako všichni ostatní, ona má své červené šaty, protože ty k ní prostě patří. Tetička Polly stojí opodál, bez doktora. Nikdy mi k ní nepasoval.

Malý princ mi sedí na rameni. Emily Strange střílí prakem do okolí.

Eva z Mementa si píchá do čistý ruky kousek ode mě svoji dávku morfinu a očima jako dva potoky na mě omluvně hledí. Ví, že mi to vadí. A ona zase ví, že to beru, že je prostě taková. Jednou... jednou jí to odmyslím. Slibuju.

Stočím pohled znovu na Juliána. Co chce? O co mu jde? Jaký je vlastně doopravdy? Pořád je pro mě záhadou... jeho knížku ještě nemám dočtenou. Jak to nakonec bude mezi ním a paní de Rênal? Myslím si, že vím, ale je to skutečně tak? Červený a černý leží doma na okně. Stendhal se nedá číst všude. K tomu je potřeba citronovej čaj a teplá deka. Sedět v tureckém sedu a nechápavě zírat a snažit se pochopit každé slovo. Což nejde.

Autobus přijel. Přejdu k Pollyaně a nastoupíme dovnitř. Paní Tachyonová někam zmizí, Johnny nasedne na kolo - já vážně nevím, kde ho vzal - a Bellatrix jen zavře oči. Eva? Je směšné se domnívat, že ještě vnímá.

Velký bůh Om v podobě malé suchozemské želvy se mi plazí u nohou, když vystoupím zase ven a rozejdu se ke škole. Vím, že je všechny spojuje jedno. I když...

"Skutečně jste jen knižní postavy?"

Nemám název, jsem jen další článek s kresbičkou

20. listopadu 2011 v 14:01 | Kasumi |  From me to me
A mě se ještě včera zdálo, že je ta kresba hezká, haha. A že umím aspoň vybarvovat. Haha. Hahahahaha. A že bych to sem mohla dát. Hah-
Okej, už přestanu. Moje Halloweenký městečko dopadlo naprosto strašně x_x Sice mohlo dopadnout ještě hůř, ale... stejně xD Líbí se mi jenom ta čarodějka. Možná ji zkusím nakreslit znova zvětšenou, jenom ji.
...a koho to zajímá? Stejně nevíte, o čem kecám, když sem ten obrázek nedám xD Chjo, chtěla bych aspoň scener, aby to nevypadalo ještě hůř, než to vypadá normálně.
...OUKEJ, UŽ VÁŽNĚ PŘESTANU.
Čau.
(Jo, to má bejt všechno)
Nebo ne.
Piju colu a ředím si ji vodou ze vzduchu, jsem vážně inteligentní. Cítím se jako takový ty pětiletý holčičky, co si hrajou, že ovládaj živly... víte, co myslím? I když... já taková asi jsem. Prostě si hraju a namlouvám si, že v představách, který nevnímám jako představy, je život lehčí a lepší.
Chci do Prahy! Strašně. Chci tam žít. Nepotřebuju uboze přežívat v tomhle... tady. Naši se asi vážně rozvedou. Jo, dobrý, fajn. Ale ať už to je! Nepotřebuju tyhle jejich naštvaný pohledy, blbou atmosféru, která mě mlátí do břicha a blbý kecy.
Chci Vánoce. Ne kvůli Vánocům (fakt se to takhle skloňuje?), ale abych věděla, kolik dostanu a taky abych už měla těch pár věcí, který chci a mělo jasno, jestli pojedu na NT a mojí jedinou starostí bylo ležení ve sněhu a povídání si se Satu nad jedním hrnkem čaje a očekávání nové/ho sestřenice/bratrance a vaše blogy. A taky bych už měla tu svoji čepici a nosila bych svoji novou bundu a svoje rozšmajdaný boty, na kterých pořád padám.
Všechno bych zrušila...
Věci co nechceš ať se stanou, ty se stejně stanou
a chleba s máslem padá na zem vždycky blbou stranou!
Máslo bych zrušil...
Za pár okamžiků.
Došla mi cola.
Mohla bych si dojít pro novou, je v kuchyni. Jenže je tam matka a mám blbej pocit, že je tam i otec... tyhle dva najednou fakt nechći vidět. Stačil mi oběd. Fakt mi stačil *hryže čokoládu*
Chtěla jsem ještě něco napsat... ano! Kresbička, která je ode mě a docela se mi líbí. Nemám ji vyfocenou. Okamžik...
(Kurva, došly baterky. Stejně tam budu muset jít) ... *Dobrý, přežila*

JO! Tak, to je ono, lidi xD Ty vlásky jsou docela roztomilý :3 A to očko, jak se usmívá (teda, on nemá pusu, ale to oko působí dojmem, že se usmívá xD) a tak, prostě se mi to docela líbí xD A nohy neumím kreslit. Tak má smůlu. A... měl táhnout takový ty kačenky na kolečkách... neumim je kreslit xD Tak má dvě smůly o.o
Tak, tady máte důkaz. prostě já celkově neumím kreslit. Btw. ...
Neví někdo, jak jsem to udělala takhle červený? o_O (Při focení)
Psycho.

V moravském kroji vás uvítám... 2/2

19. listopadu 2011 v 23:35 | Kasumi |  Fotky
Druhá část, aby to šlo načíst.
Pod perexem.

V moravském kroji vás uvítám... 1/2

19. listopadu 2011 v 22:14 | Kasumi |  Fotky
...nebo spíš vyškrábu oči :D Ty ponožky jsem si vážně mohla odpustit, vypadá to děsně -.-
Tenhle konkrétní kroj momentálně patří mojí tetě, která jej schovává dom ve skříni :D Nemá ho kdo nosit. Je malej...
Asi víte, že z každá moravská vesnička má vlastní kroj, který se v ledasčem liší. dnes už se to tak nebere, protože lidé jsou rádi, když vůbec kroj seženou, ale dřív, kdybyste přišli na slavnost do města v kroji z jiné vesnice, byl by "oheň na střaše", fail, tak něco. Co já vím, chodí se dnes v krojích jen v neděli do kostela (jen veeelmi vyjímečně, to většinou vůbec nikdo nedělá) při slavnostech když je průvod (klučičí klobouky jsou vážně cool *.*) a třeba při maturitním nástupu, sestřenice do měla i při zakončení základky (u nich se to slaví stejně jako maturita) a někdo také při svatbách... No, je to tedy spíše vzácné, kdo dnes kroj doma má, má většinou jeden, maximálně dva, to také znamená jednu nebo dvě velikosti...
Tento kroj šila moje prapraprababička a dodělávala praprababička ^^ ruční práce, fajn, drží to a je dost zachovalý, jen šafránová spodnička je na pár místech lehce odbarvená od vody, ale to skoro není vidět.
Ještě bych chtěla dodat, že chodit v tomto kroji nic není. Je to kroj spíše jednodušší, prostší, není ani moc nabíraný, nemá moc spodniček... třeba mutěnický jich má asi 25 a je to vážně strašné nosit, úplně se v tom ztrácíte a všude to škrtí :D
Ještě tu mám staré vlasy x_x
Pod perexem.

No Bezva

19. listopadu 2011 v 19:55 | Kasumi |  Informace.
Usnula jsem -.- Ano, jen takové individuum jako já může spát odpoledne, ale jiná už asi nebudu. Oukej, jdu vám sem dát ty další články. A tohle jsou nezajímavý kecy, který... nikoho nezajímaj?! No to bych řekla, když jsou nezajímavý, že ano -.- Mám chuť tenhle článek nedopsat a jenom sem hodit další neautorskej obrázek a kašlat na to, jaká se z tohodle blog stává blbovina, ale prostě nechci... nechci. Tak.
Fakt se mi nelíbí moje přezdívka o.O Stejně mi nikdo neříká Kasumi, nikdo. Jsem Hifi, Hif, Hifle, Hifík, Hifinka, cokolov, ale ne Kasumi :DD (Toho Hifíka a Hifinku si odpusťte, trpím to jen Maiko) Anebo třeba ještě Kari, to říkaj normální lidi a kitt ^^ Ale prostě... nejsem Kasumi a ani nikdy nebudu, tak fakt nevim, proč to mám za nick úplně všude... a asi jsem to ani nikdy nevěděla xD
Ok... měla bych končit s touhle blbostí... dát si jogurt... a dát sem fotky v kroji ^^
Hidanofilka.

Zoufalá. Múzo, obě jsme zoufalé.

19. listopadu 2011 v 13:00 | Kasumi |  Jednodílné
Slíbená povídka. No, vlastně...
Není to přímo povídka, spíš můj momentální psychický stav. Není to hezké, spíš... děsivé, ano, to je to správné slovo. Děsivé.

Výkec Q.Q

18. listopadu 2011 v 23:56 | Kasumi |  Nezařaditelný

Ach nééééé tohle mi nedělejte prosím néééééé!
...
*záchvat, mlátí hlavou do zdi*
...
Néééééééééééééééééééé Q.Q
...
Jako potom, co jsem se zapřísáhla, že kromě videí bude tenhle blog čistě autorskej, narazím na tak úžasný obrázky?! To si dělaj... PRDEL?! Q.Q
Ach nééé... tak... jen jeden... q.q Už tak to bude článek o ničem... třeba ten halloweenskej o.o Nebo se sluchátkama... nebo s tou zbraní! *.* Nebo... ten s listím... s lampiónkama!
ÁÁÁÁÁÁÁÁááÁÁÁÁáááááááÁÁáÁáÁÁÁÁÁáÁÁáÁááÁáÁÁÁÁÁááÁáÁÁÁáÁÁÁÁÁááááááááÁÁÁÁÁ!
Jsem na nervy q.q Dobře dobře... uděláme to... takhle o.o
Já sem dám pár naprosto dokonalejch obrázků a... a... za trest sem dám svoje fotky v kroji! q.q A... výlevovou povídku... a... kresbu z dnešní noci o.o *zní úchylně* To-je-fér-ne? *dýchá, dýchá, zhluboka dýýýchááá*
Připadám si jak takový den debil co všude píše "Minááááá" a "Konbanwaaaa" a "Kawaiiii!" a "Cuteee!"
Vlastně mám strašnou chuť bejt na chvilku, aspoň chviličku jako ony.
Uuuf, cítím se hned líp. Je vážně dokonalej **.** Chtěla bych umět s jakymkoli programem tak, abych mohla něco takovýho vytvořit... dokonalý *.*
Jo... bratr vypad z pokoje, takže jsme po jakýchsy... hm... problémech zaply s Maiko skype - nacpala se na počítač její matky, kde je mikráč ^^ A pak jsme si navzájem zpívaly xD Hej, prej zpívám dobře. Nevěřte Maiko, ona kecá o.o :D To ona zpívá dokonale. Má skvělou barvu hlasu a takovej chraplavej přízvuk (no, přízvuk asi ne, ale nevím, jak to pojmenovat xD) a zní skoro jako naše Hailey *.* No dobře, naše zrovna ne, ale Maiko tak fakt zní :D Je stráášně hustá a vůbec mi to nevěří x.x A krásně hraje na flétnu. A JÁ podle ní dobře hraju na klavír, to tak, tye jsem tam napařila (What The Word?) šestkrát víc chyb než normálně a Mai prohlásí, že hraju hezky, fakt vtipný :D
Tak jo, kecala bych o tom, jak jsem včera byla venku, cítila se naprosto úžasně jako dítě a následně z nepochopitelného popudu čistila lesní potůček, ale... radši sem dám další obrázek! *.*
Tak strašně cool! Jak je to barevně provedený a všechno, dokonale psycho! *******.******** A protože TOHLE teda jakože nijak nakreslit nedokážu, asi se budu muset smířit s tím, že tohle hold nebude zas tak autorskej blog, jak jsem zamýšlela xD
Ok, takže...
1)Jdu sem dát povídku
2)Fotky v Moravskym kroji q.q
3)Dekařskou a halloweenskou kresbičku
4)Udělat desing s tím halloweenkým obrázem z netu a...
6)Jít kreslit na kreslenej hallowennskej desing (xD) a...
7)Debilně se smát tomu, jak debilní jsem, když jsem schválně vynechala pětku a pak sem chtěla napsat, že si toho určitě nikdo nevšim.

Jebe miiii~~~ *želé tanec* xD

(Uh, napsala jsem Maiko smsku, asi jsem si vzbudila q.q Já nechtěla! Nevědomila jem si, že už je tolik hodin -.- q.q)

Btw., ty články nastavím až na zítra odpoledne. Chci, aby si lidi nejdřív přečetli tuhle blbost, co tomu předcházela, a pak až se dostali k tamtěm článkům, pokud to jen bude možné xD

Hej, lidi!

17. listopadu 2011 v 12:55 | Kasumi |  From me to me
Po dvou letech honění se za smyslem všude možně to přišlo. Samo, jen tak, bez podnětu, úžasně jednoduché. V jednoduchosti je krása. V jednoduchosti je krása?
Vím, co by mě bavilo psát, co bych napsat dokázala, že bych něco napsat měla a čas mám. Jenom nevím, co přesně bych měla napsat. Co bych měla napsat, abyste to brali, četli, uznávali.
Potřebovala bych, aby za mnou někdo - kdokoli - přišel a řekl "Napiš..." a doplnil co.
Já bych ho poslechla. Napsala bych to, i kdyby to byla úplná hloupost (Co je hloupost?), protože bych to psala s nějakým důvodem, pro něco, kvůli někomu.
"Klidně si jdi v před, ale nebude to mít smysl, pokud u toho zavřeš oči, abys neviděla, čemu ubližuješ."
Přála bych si, aby mě někdo zastavil na ulici a řekl podobnou věc. Lidé se mění.
Zastavil by mě někdo, kdyby viděl, že něco dělám špatně? Dnes si lidé kladou otázky, co je špatné, co ne a kdo to může posoudit.
Kazí to svět.
Mějte se zamyšleně a jděte ven. Teď hned.

Dělejte!